Liberec a Bad Muskau 2009.

Petr Čekal

Za rozchody kolejí 1 000, 900, 750 a 600 mm

Ve dnech 12. a 13. září 2009 uspořádala odborná sekce CS IMC při Iron Monument Clubu Plzeň pro své členy a oslovené příznivce dvoudenní autobusový zájezd za úzkorozchodnými zajímavostmi na pomezí tří států – České republiky, Německa a Polska.
Většina sobotního podmračeného dopoledne patřila návštěvě Dopravního podniku města Liberce, kde kromě prohlídky vlastního areálu tramvajové vozovny byly připraveny dvě zvláštní jízdy po části městské tramvajové sítě. Při prohlídce mimo dalších byl k vidění dvounápravový vůz číslo 117 typu 6MT, vyrobený v roce 1952 v České Lípě (elektrická část Škoda Plzeň) pro tramvajové provozy na rozchodu 1 000 mm. Je jediný dochovaný svého typu. Nejdříve sloužil v Jablonci nad Nisou a v roce 1957 byl předán do Liberce, kde v osobní dopravě dojezdil v roce 1972. Od roku 2001 probíhá jeho oprava, která bude pravděpodobně ukončena v příštím roce.
První zvláštní jízda v trase vozovna – Lidové Sady a zpět se uskutečnila historickou tramvají č. 78, známou v Liberci jako „Bovera“, vyrobenou v roce 1929 firmou Ringhoffer pro Ústí nad Labem, kde sloužila na rozchodu 1 000 mm v provozu s cestujícími do roku 1965 a po přestavbě jako kolejový brus ještě další čtyři roky Poté byla předána do Liberce, kde podstoupila rozsáhlou opravu v letech 1987 až 2001 a od té doby je zatím jedinou představitelkou provozní dvounápravové úzkorozchodné tramvaje v České republice.
Následující jízda se uskutečnila také na úzkém rozchodu, a to představitelkami dnes již také historických tramvají typu T2R čísel 18 a 19 v trase vozovna – smyčka Viadukt a zpět. Jsou to poslední dvě tramvaje původního typu T2, které je zde možné spatřit v naší republice v pravidelném provozu. Pocházejí z devíti tramvají, které byly předány v polovině devadesátých let z Ostravy, v Liberci dostaly číselnou řadu 20 až 27. Jejich osudy jen v kostce – vozy č. 20 (ex. Ostrava 600) a 22 (ex. Ostrava 611) jsou vyřazeny a ve vozovně využívány jako sklad, vůz č. 21 (ex. Ostrava 594, eex. Ústí nad Labem 152) byl předán do Ústí nad Labem a č. 23 (ex. Ostrava 612) do Plzně s určením jako nostalgické vozidlo. Dvojice vozů 24 (ex Ostrava 636) a 25 (ex. Ostrava 598, eex. Ústí nad Labem 153) byla jako jediná sešrotována a „naše“ tramvaje 26 (ex Ostrava 613) a 27 (ex. Ostrava 694) byly v letech 2001 – 2006 modernizovány. V roce 2008 byly přečíslovány na nová čísla 18 a 19, pod kterými jezdí na rozchodu 1 000 mm i nadále. Dalším a posledním, v Liberci zachovaným vozem T2R, je služební vůz (v Ostravě označen jako č. 640), který nyní jezdí pod číslem 213 (provozní číslo je již ve čtvrtém obsazení), jeho využití je ale minimální.
Další cesta zájezdu vedla již za naši státní hranici a prvním cílem bylo okolí německé Žitavy (Zittau). Návštěvou železniční stanice Bertsdorf , která leží na jedné z nám nejbližších úzkorozchodných drahách o rozchodu 750 mm v Sasku. Trať, vedoucí z města Zittau, se v této stanici dělí na dvě větve, a to na trať do konečné stanice Kurort Jonsdorf a do stanice Kurort Oybin. Zde byly v minulých letech a jsou v současnosti v pravidelném provozu „pětikoláci“ uspořádání 1´E 1´ řady 9973-76, vyráběné v letech 1928 až 1933 v lokomotivkách Sächsische Maschinenfabrik v Chemnitz, později i v strojírně Berliner Maschinenbau-Aktiengesellschaft. Další série navázala po 2. světové válce řadou 9977-79, vyráběné lokomotivkou KML „Karl Marx“ v Babelsbergu v letech 1952 až 1956. Výpravě se představily stroje 99.735 a 99.749 z předválečné série, jejichž zástupci se mohli teoreticky ocitnout i na trati Heřmanice – Frýdlant v Čechách, kde doprava v letech 1944 až 1945 spadala pod výtopnu v Žitavě. Další zajímavostí příjemného odpoledne byla motorová lokomotiva řady 199.013, vyrobená v rumunské Bukurešti v roce 1980, která zde o víkendech vozí několik vlaků po této zajímavé trati.
Další jízda autobusu dovedla účastníky zájezdu na okraj rekultivovaného povrchového dolu na uhlí v sousedství stanice Zittau Vorstadt, kde bylo možno spatřit několik exponátů úzkorozchodných lokomotiv, kterým vévodila elektrická lokomotiva EL3 4-98 o uspořádání náprav Bo´Bo´, dříve provozovaná na systému tratí o rozchodu 900 mm v okolí uhelných povrchových dolů. Podobné sloužily v nepříliš vzdálené době na důlních tratích na Sokolovsku. Rozhodně překvapením cestou do Görlitz, kde byl plánován nocleh, byla krátká zastávka u korečkového rýpadla z roku 1961, umístěného v sousedství zatopeného bývalého dolu poblíž zastávky Hegenwerder. Jeho základní údaje – váha 1940 tun a výška 33,5 metru všem přítomným vyrazila dech. V areálu expozice byla vystavena s uhelným nákladním vozem elektrické lokomotiva na rozchod 900 mm, odpovídající té na předchozí zastávce.
Následujícího rána dorazil zájezd do městečka Weißwesser, kde je umístěno centrum, dnes turistické, ale dříve průmyslové dráhy Waldeisenbahn Muskau o rozchodu 600 mm. Dráha založená roku 1895 pro přepravu nejen dřeva z okolních lesů, ale i pro přepravu hlíny pro cihelny, písku, uhlí a vápence z místních zdrojů v tomto rovinatém kraji sloužila svému původnímu účelu až do roku 1991, kdy dosloužila poslední dvanáctikilometrová trať z Weißwaseru do stanice Mühlrose, kde probíhala těžba cihlářské hlíny. Právě na tuto trať, na které není provozována osobní doprava, se vydal zvláštní parní vlak pro české příznivce úzkorozchodných tratí vedený místní lokomotivou číslo 99.3312-8 Deutsche Reichsbahn (původní stroj řady K 44.3) vyrobená firmou Borsig v Berlíně v roce 1912 pod výrobním číslem 8472 pro tuto trať. Zde dostala jméno DIANA a v provozu sloužila do 14. října 1977. Za tímto strojem byla sestavena souprava navozující atmosféru období Deutsche Heeresfeldbahnen (Německých vojenských polních drah) složená ze čtyřech otevřených nákladních vozů z roku 1918 a tří rekonstruovaných osobních vozů z pozdější doby.
Zvláštní vlak projel kolem ruin průmyslových objektů ve Weißwasseru, podjezdem překřížil zrušenou normálně rozchodnou trať Weißswasser – Forst a po změně směru v úvraťové stanici u Halbensdorfu dobral vodu pomocí „kbelíkového řetězce“, obsluhovaném personálem vlaku při zastávce u jednoho z mnoha zatopených pískoven v okolí. Další cesta soupravy vedla přes most nad stále provozovanou tratí Weißswasser – Cottbus (-Berlin) se symbolickou zastávkou v bývalé pískovně až do tříkolejnou konečnou stanici v Mühlrose. Při této cestě a především při návratu se uskutečnila řada fotozastávek. Zpestřením cesty byla zajížďka na odbočku do stanice Kromlau, kam dnes zajíždějí vlaky s výletníky a kde se dříve také těžila hlína určená pro výrobu cihel. Zde došlo k setkání s osobním vlakem vedeným motorovou lokomotivou Kö 0452, vyrobenou v roce 1960 pod výrobním číslem 249270 v lokomotivce LKM v Babelsbergu.
I přes nepřízeň počasí byli všichni přítomní spokojeni a pouze návrat do vlasti byl zakalen smutnou zprávou o srážce dvou parních vlaků na trati Radebeul Ost – Radeberg o tomto víkendu během oslav 125. výročí zahájení provozu na této dráze. Věřme, že zájezdům CS IMC se podobné nepříjemné situace budou vyhýbat a o některé z jejich dalších cest vás budeme moci informovat.


Cestovní deník z akce