Rakousko 2006
Ing. Petr Mirčev
Čtyři fandové úzkých drah se vydali 30.6.2006 na zdokumentování provozu úzkorozchodek v Rakousku. Pro přepravu jsme použili 2 osobní auta, osádky se setkaly v odpoledních hodinách v městečku Lunz am See , kde byl zajištěn první nocleh v rodinném rakouském hotýlku.1.7.2006
Cestovatele čekal parní den na horské dráze 760mm Lunz am See – Kienberg-Gaming, která je provozována pouze v určité dny a je propojena v Lunz am See s veřejnou úzkou dráhou Waidhofen – Gstadt – Lunz am See. Vlastní horská dráha se nachází přibližně 60 km jihozápadně od města St.Pölten a je 18 km dlouhá. V uvedený den byly v provozu parní loko Yv 2 [Krauss Linz, 3357/1896, C2t-n2v, majitel Club 598] a 699.103 [Franco-Belge, 2821/1944], která byla speciálně na akci dopravena z Steyrtalbahn. V Lunz am See se setkali speciální diesel vlak z Kienbergu se speciálním vlakem taženým párami z Waidhofenu. Po velkém posunu odjela Yv 2 do Kienberg-Gamingu a zpět. Po ukončení akce jsme se v odpoledních hodinách přesunuli do hostelu v městečku Weyer na další nocleh.
2.7.2006
Druhý den programu jsme si naplánovali Steyrtalbahn, první stavěnou železnici rozchodu 760mm v Rakousku. Byla otevřena v r. 1889 , celkově dokončena r. 1909 a svým trasováním mezi městy Garsten a Klaus s odbočkou do Bad Hall spojovala dvě dráhy 1435mm - Kronprinz Rudolf-Bahn a Kremstalbahn. Po I. světové válce začala mít dráha finanční potíže, které se promítli do uzavírání částí tratě, do Bad Hall v r. 1933, úsek Pergern – Sierning r. 1967, osobní přeprava Molln – Klaus zastavena r. 1968 a skluz zeminy v Haunoldmühle zapříčinil uzavření celé dráhy 1.3. 1982. Zajímavosti je, že Steytalbahn byla poslední dráha u ÖBB (mimo zubaček) s pouze parními hnacími vozidly, tj. nikdy zde v pravidelném provoze nebyly nasazeny diesely.
Po velké mediální kampani byla část tratě v délce 16,7 km mezi Steyr-Lokalbahnfof a Grünburg v r. 1985 znovuotevřena jako museální dráha. Železnice vede malebným údolím řeky Steyr s nádhernými pohledy na neporušený venkovní ráz krajiny. Impozantní pro železniční fandy je určitě 80 m dlouhý, ocelový obloukový most přes Steyr v Waldneukirchenu. Osobní vláčky zde jezdily v r. 2006 od června do září o víkendech a všechny byly vedeny parní lokomotivou, v našem případě 298.52 (Krauss Linz, 3710/1898). V odpoledních hodinách jsme navštívili tramvajovou dráhu Vorchdorf – Gmunden, která zajišťuje místní dopravu v trati o délce 14,6 km. Stanice Vorchdorf je společná s větví 1435 mm Lambach – Vorchdorf a tak je zde možno vidět mix dopravních prostředků obou rozchodů, jako např. lokomotivy E21 010 [J.A. Maffei Mnichov, 1435mm, 1910], elektrický vůz BT 20 [Grazer wagon und Maschinewerk Fabrik, 1435mm, 1912] a starý elektrický vůz BET 23103 [1000mm]. Další zajímavostí této oblasti je i tramvajový provoz 1000 mm v Gmundenu, který sice svojí délkou 2,3km patří k těm kratším, ale překonávání stoupání až 10 % je určitě úctyhodný výkon pro tramvaj. Na nocleh nás přivítalo městečko Bad Ischl svým hostelem ve večerních hodinách.
3.7.2006
Železniční lahůdka na nás čekala Schafbergbahn - 1000mm zubačka dlouhá 5,85 km vystoupá z nadmořské výšky 544 výchozí stanice St. Wolfgang do 1734m vrcholové stanice Schafberspitze. Železnice používá 4 lokomotivy na uhlí (řada 999.1, rok výroby 1893,1894), 4 vytápěné olejem ( ř. 999.2, rok výroby 1992,1995/96) a 2 motorové vozy ř. 5099. Podařilo se nám zakoupit jízdenky za speciální jízdné 11 EUR (první ranní vlak, jednosměrné jízdné do Schafberspitze) a loko Z13 nás dotlačila kolem 10 hod na vrchol. Počasí nám opravdu vyšlo, výhled na okolní pohoří a jezera byl úchvatný. Zajímavosti kolejiště konečné stanice je strmá boční lanovka k výše položenému hotelu, která sloužila (nebo ještě slouží?) k dopravě zboží, materiálu od železnice do hotelu. V den naší návštěvy byly v provozu olejové lokomotivy Z 11,12,13 a 14, všechny ve vynikajícím stavu, vlaky jezdily plné. Zpáteční cestu jsme si prošli v ose trati a je nutno říci, že strmé klesání s palčivým sluncem nám dalo pěkně zabrat a některým se motali nohy ještě druhý den. Ovšem foto-záběry z trati zcela vyvážily tento sportovní výkon. V podvečerních hodinách jsme dorazili do Murau, příjemný hostel nám nabídl ubytování na další 2 noci.
Murau je typické malé rakouské městečko, kde stanice Murau – Stolzape je centrem řízení a zázemí pro Murtalbahn, která je druhou nejdelší úzkorozchodnou tratí v Rakousku. Provozovatelem a majitelem jsou Štýrské Statní dráhy, přičemž 50,4 km se nachází ve Štýrsku a 15,13 km v kraji Salzburg. Železnice byla otevřena 8.10.1894 s výchozí stanici Unzmarkt, která leží na státní dráze normálního rozchodu Wien-Süd - Vilach. Není zde přímé spojení obou rozchodů, všechen náklad musí být překládán a od roku 1984 k tomu zde slouží 30 tunový portálový jeřáb. Od r. 1985 je celá doprava řízena vysílačkami z Murau – Stolzape, nákladní dopravu tvoří převážně přeprava vytápěcích olejů, dřeva a sypkých materiálů. V době naší návštěvy jezdily nákladní vlaky 2 dny v průběhu pracovního týdne. Hlavní technické zázemí dráhy v Murau – Stolzape je tvořeno depem pro motorové vozy, motorové a parní lokomotivy a dílnami. Další remíza pro motorové vozy je také v Tamswegu. Trať je ve velmi dobrém technickém stavu, kolejnice hlavních kolejí jsou typu XXIVa,P5,XSb,S33,Xa na betonových pražcích s SKI.
4.7.2006
Další den se nám představil diesel VL 13 (ÖMAG/BBC,1967) na nákladním vlaku tvořeném 2 cisternami (st. určení Murau-Stolzape) a sypáky, které byly odstaveny v Triebendorfu. Parní vlak vedený U11 „Mauterndorf“ (Krauss Linz, 3065/1894, C1-2t) jezdil v trati Murau – Tamsweg.
5.7.- 7.7.2006
Prohlédli jsme si depo v Murau s lokomotivami č. 5 (U40, Wiener Neustadt, 4870/1908, C1-h2t) a 7 (Bh1, Krauss Linz, 1905, C1-h2t), motorovými vozy, opět fotili páru do/z Tamswegu a stihli se přesunout do hostelu v Polau.
Feistritztalbahn - 760mm dráha mezi městy Weiz a Birkfeld slouží v současné době k turistické letní dopravě a zároveň k přepravě mastku z podniku Luzenac Naintsch v Oberfeistritzu. Železnice zahájila svůj provoz mezi výše uvedenými stanicemi 15.12.1911 a 1.6.1929 byla prodloužena do Rattenu, kde byl uhelný důl. Osobní provoz byl postupně zastavován v 70. létech minulého století, ukončení os. přepravy v celé trati přišlo v r. 1973, snesení železničního svršku Birkfeld - Ratten v r. 1980. Ale již 20.5.1973 zde vypravil nově založený Club U44 pro železniční příznivce první zvláštní vlak. Snahy spolku vrcholí v r. 1994 pronájmem trati a v r. 1995 spojením samospráv Weiz, Anger, Koglhof a Birkfeld do společné organizace zajišťující turistickou dopravu. Vlastní železniční trať je pozoruhodná svými mostními a tunelovými stavbami. Několika kamenným a betonovým viaduktům kolem míst Noestl (délka 54 m), Peesen (42 m), Bachl (92 m), Hollersbach (67 m) vévodí v km 7,8 Grub Viadukt s neuvěřitelnou délkou 275 m a výškou 31 m nad terénem! Z tunelů stojí za zmínku 222 m dlouhá stavba za stanicí Hart-Puch. V r. 1999 Club U44 zakoupil parní lokomotivu 83-180 (Duro Dakovič,136) z Bosny, která po generální opravě v r. 2001 vládne turistickým letním vlakům. V nákladní dopravě je nasazována převážně lokomotiva VL 22 (bývalá jugoslávská řada 740). Zajímavostí jsou nákladní cisterny řady EEzm svojí délkou a objemem 51,5 m3. Nákladní vlaky v době naší návštěvy jezdily dvakrát týdně a ve dnech 6.7. a 7.7. jsme na této sympatické dráze zdokumentovali lokomotivy 83-180, VL 15, Diesel „1“, VL 8 (Jung, 13989/1966), VL 22 a VL16. Při cestě na poslední nocleh v Grazu jsme stačili objet průmyslovou dráhu 760 mm Mixnitz a turistickou Stainzerbahn, též 760mm. Bohužel Mixnitz v odpoledních hodinách již ukončil provoz a tak jsme mohli s lítostí pouze sledovat odstavené téměř stoleté babičky - elektriky E1,E2 (1913) a E4 (1957/1963) v depu Mixnitz. Stainzerbahn je známá svým „Láhvovým vlakem“, který je ovšem dost nefotitelný vzhledem k „cirkusovému“ nátěru jinak dobových os. vozů a tak jsme se spokojili s prohlídkou stanice Stainz, kde je depo. Dráha nasazuje do provozu Rešicu 764.411 R , loko č. 11 a prodloužila trať do společné stanice s rozchodem 1435mm Preding - Wieselsdorf, kde jsme objevili na podvozcích další neprovozní Rešicu 764.404 R.
8.7.2006
Na poslední den naší výpravy jsme si nechali Taurachbahn, která provozuje víkendové letní turistické vlaky na části Murtalbahn v úseku Tamsweg – Mauterndorf, kde byl pravidelný provoz zastaven v r. 1981. Nástupní stanicí je St. Andrä – Andlwirt, kde se provádí i posun na kusou kolej při objíždění lokomotivy. Celá železnice se vine údolím říčky Tarauch, konečná stanice Mauterndorf s pohádkově vyhlížející a vzorně upravenou staniční budovou slouží jako zázemí celé dráhy. V době naší návštěvy vedla sobotní vlak lokomotiva č. 12 (Krauss, 5513), v Mauterndorfu jsme viděli č. 6 „Thörl“ (Krauss, 2885/1893), 699.01, diesely VL 01 (typ HF2 1d, 1942) a č. 5 Deutz (Spoorijzer N.V. 6008, Delf – Holand).
Závěrem naší výpravy jsme zkonstatovali, že navštívené rakouské úzkorozchodky stále nabízí nádherné zážitky jak pro železniční fotografy a obdivovatele historických drážních vozidel, tak i pro fanoušky projíždění tratí. Všichni účastníci zhodnotili akci za zdařilou a doporučují návštěvu výše uvedených drah. Poděkování patří pp. Martinovi Škodovi a Miroslavu Kalivodovi za redigování textu, doplnění informací a poskytnutí fotografií do naší fotogalerie.
31.10.2007
Cestovní denik