Srbsko a Bosna 2004

Ing. Rudolf Tyller

Po občanské válce z devadesátých let dvacátého století se stala Bosna jedním z posledních větších center parního železničního provozu ve světě. Důvod byl prostý. Válečné i poválečné problémy znemožnily opravy motorových lokomotiv. Na nové lokomotivy nebyly peníze, ani průjezdné železniční tratě. Dobře vybavené dílny v Banovići a dostatek uhlí vedly k využití parních lokomotiv. Složitá politická a bezpečnostní situace v Srbsku i v Bosně a Hercegovině však neumožňuje soukromé návštěvy průmyslových podniků a tak nezbylo než si zajistit odborného průvodce a najít potřebný počet zájemců ochotných nést všechny náklady cesty. Povedlo se nám zkontaktovat zkušeného srbského průvodce Zorana Veresić, který zajistil všechna potřebná povolení, včetně noclehů.

Na cestu jsme vyrazili v sobotu 3.července 2004. První železniční návštěva byla již na úzkorozchodné dráze MÁV v Kecskemétu. Sledovali jsme Os 31722, s lokomotivou Mk 48-2813 v čele, na jeho cestě do Kiskunmajsi. Maďarsko nás ještě potěšilo tramvajemi v Szegedu. Tramvajová smyčka Rókus je u stejnojmenného nádraží. Tam přijel osobní vlak Btx019+os vozy+MDmot 3007. další osobní vlak s MDmot 3003++Btx 031 jsme stihli na přejezdu Keskes. Večer, již v Pančavu v Srbsku, jsme si prohlédli pomník parní lokomotivy 62-086 (Porter 7514/1942, ex USTC 1400).

Pondělí bylo určeno na prohlídku úzkorozchodné důlní dráhy v Kostolaci (IEKK - Rudarsko industrisko energetski kombinat Kostolac). Dráha má rozchod 900 mm a v provozu do lomu Klenovik byla parní lokomotiva UNRRA 14. Další provozní lokomotiva UNRRA 12 byla odstavena. UNRRA 10 slouží jako vytápěcí kotel v rotundě. V Kostolaci je i elektrizovaná dráha s elektrickými lokomotivami vyrobenými v LEW Hans Beimler, Hennigsdorf. Mohli jsme si vyfotografovat ty s čísly 1, 3 a 6.

Při průjezdu Beogradem se podařilo nafotografovat několik tramvají a také pomník parní lokomotivy 11-012 (typ MÁV 424; MÁVAG Budapest, 5581/1947), stojící před budovou bělehradského nádraží. Hlavním cílem ale byla tramvajová vozovna Sava. Většina bělehradského tramvajového parku jsou české tramvaje Tatra KT4YU. Bělehradské tramvaje mají rozchod 1000 mm.

Při další cestě na jih jsme navštívili průmyslový komplex Kolubara ve Vreoci. Uhelné doly používají parní i elektrické lokomotivy úzkého i normálního rozchodu. Nejstarší elektrické lokomotivy na rozchodu 900 mm byly vyrobeny v Haine St.Pierre a mají elektrickou výzbroj Brown Boveri. Novější jsou východoněmecké z LEW Hans Beimler, Hennigsdorf. Místní kombinát zakoupil po válce i dvě československé lokomotivy typu 17E od Sokolovské uhelné a.s. Sokolov. Jedná se o 17E2-2 vyrobenou v Plzni, Škoda ZVIL v.č. 3660/1958, ex SUas (HDBS) 101 a 17E5-1 vyrobenou ve slovenské Dubnici, v.č. 0271/1963, ex SUas (HDBS) 116. Na normálněrozchodné trati do elektrárny Nikola tesla v Obrenovaci jezdí elektrické lokomotivy řady 443 ze Škody Plzeň. Normálněrozchodné parní lokomotivy řady 62, jezdící na posunu jsou jugoslávské od firmy Đuro Đaković. Na rozchodu 900 mm jsou provozní parní lokomotivy řady 53 od francouzského výrobce Decauville.

Další cestou jsme se zastavili v Lajkovaci u pomníku parní lokomotivy 83-182 (Đuro Đaković, 138/1949) a pak jsme pokračovali do železničního skanzenu v železniční stanici Požega. Množství vynikajících exponátů je uveřejněno v našem seznamu srbských parních lokomotiv. V podvečer jsme ještě fotografovali další pomník parní lokomotivy bosenského rozchodu 760 mm. Úzkorozchodná lokomotiva 85-045 (Đuro Đaković, 32/1940) je v Užici.

Po noclehu v hospicu Srpské pravoslavné crkvené opštiny u Mokrej Gory jsme se věnovali nádherné horské trati, zvané Šarganska osmica. Jedná se o jednu z nejkrásnějších horských tratí Evropy. Její technický stav je naprosto vynikající. Bohužel v době naší návštěvy se parní lokomotiva 83-052 (Jung, 3546/1926 (tendr 83-025)), opravovala. V pravidelném provozu z Mokre Gory do Šarganu byla L45H 096. V lokalitě Osmica je nově postavena turistická lesní železnice o rozchodu 600 mm, s parní lokomotivou č.6. Další lokomotiva č.88 je na pomníku. Pomníkem je i parní válec Paunović (Stanko Paunović, Niš, 114/1954) a lokomobily Ruston (Ruston, Prostor, England, .31313/1906) a Henschel (Henschel-Lutz, 2037/1928). Další parní válec Zettelmeyer A.G., Conz bei Trier je vystaven v Mokre Goře. Na pomníku je i parní lokomotiva Resita 764-427, která byla koupena v Rumunsku a v Jugoslávii nejezdila. Mimo uvedené parní stroje jsou na nádraží Mokra Gora odstaveny parní lokomotivy Elza (Orenstein+Koppel, Budapest, 1911) a 25-27 (ČKD Praha, 2527/1949).

Přes několik zbytků mostů, tunelů a náspů úzkorozchodné železnice Beograd – Sarajevo – Dubrovnik a pomník lokomotivy 125-094 ve Visegrádu, jsme dojeli až do Sarajeva. Po dopolední prohlídce města a jeho tramvají a trolejbusů jsme dojeli do Banovići. Cíle naší cesty. V pohodlném lesním hotelu Zlača jsme spali tři noci.

V okolí Tuzly a uhelného revíru v Banovići jsme fotografovali při práci normálněrozchodné parní lokomotivy 19-12, 33-216, 33-248, 33-503, 62-123 a 62-644. Několik dalších bylo v různém stavu odstaveno. V provozu jsme zastihli i motorové lokomotivy 661-305, 661-309, 661-265. Na úzkých kolejích 760 mm mezi třídírnou Oskova a nakládací stanicí Grivice byl čilý provoz. Náš speciální vlak z Oskovy na konec sjízdné tratě byl ve složení 83-159 + Ubq 851 + Jk 205 + Jk 206. Dojeli jsem 2 kilometry za stanici Grivice, kde se zprovozňuje kolej do lomu Turija. Tento úsek byl za války zastaven. Na uhlí jezdily motorové lokomotivy řada 740, na posunu řady 720.

V Banovići, v železničních dílnách, jsme viděli opravovanou normálněrozchodnou parní lokomotivu řady 62, úzkorozchodnou 83-158 a hlavně ČKD 25-33. Další lokomotivy ČKD (25-29 až 25-32) jsou odstavené na nádvoří. Společnost jim dělají 83-181 a 62-677. Další normálněrozchodné parní lokomotivy jsou odstaveny na různých místech revíru. Podrobnosti o lokomotivách jsou v seznamu parních lokomotiv v Bosně a Hercegovině.

V neděli začal rychlý návrat domů. Po pomnících na bývalém úzkorozchodném nádraží Banovići (55-99, MÁVAG Budapest, 5844/1949 a 83-157, Đuro Đaković, 52/1948) jsme fotografovali ještě 55-98 (Mávag 5535/1947) v Gračanici a 19-37 (Škoda, 1937/1948) v Doboji. Ještě zastávka v Osijeku, kde se jedni věnovali Chorvatským železnicím a druzí místním úzkorozchodným tramvajím Tatra T3YU, případně Duewag, ex Mannheim.

Chladné časné pondělní ráno nás uvítalo již v Praze. Expedice skončila. Její úspěch byl tak vynikající, že se začala plánovat na rok 2005 další podobná cesta s hlavními body programu – Mokra Gora, Sarajevo a Banovići.

Cestovní deník z akce